Co by to bylo za blog a já za „Těhu v běhu“ blogerku, kdybych skončila s prvním dítětem? 😮 😀 Ne, teď vážně, vždycky jsme chtěli s Oldou minimálně dvě děti (teda vždycky ne, ale od té doby, co jsme o dětech začali uvažovat). A aby byly zhruba dva roky od sebe. A protože už vím, že to nemusí vyjít na lusknutí prstů, „volný průběh“ jsme tomu dali už před létem 2017. A povedlo se na první dobrou! Začala jsem počítat a trošku mě to vyděsilo, mezi dětmi bude jen rok a půl?! Co když Sebík nebude pořádně chodit? Ještě si nezapne ani bundu, bude nosit pleny, sám se taky asi nenají! Jak budou spát? Spolu? Nebudou se vzájemně budit? Jak to budu zvládat, aniž bych se vzdala toho, co mám ráda, běhu, cvičení, romantických večerů s manželem, mojí práce… Osud tomu chtěl, že to nakonec nevyšlo. Samozřejmě mi to bylo líto. Ale důležité pro nás bylo, že s otěhotněním problém nemáme (mám kolem sebe tolik lidí, kterým se miminko dlouho nedaří), jen to chce čas. Dobře, že jsme začali dřív. Jestli chci stihnout rozestup dva roky, máme ještě „rezervu“.

A zadařilo se zase prakticky na první pokus, na začátku října 2017 jsem otěhotněla. Tak JSME ZASE V TOM! Extra originální oznámení Oldovi jsem už neplánovala, to, že máte pozitivní test totiž ještě nic neznamená, po všech zkušenostech už jsem byla opatrná. Jenže oproti tomu minulému těhotenství, kdy jsem potratila, bylo tohle hned na začátku jiné. Únava, bolest prsou… Věděla jsem, že teď už to bude ONO! Pokud jste četli, jak jsem prožívala první těhotenství, víte, že mě pravidelně každý večer Olda mazal. Aby mi nepopraskala kůže, aby měl od začátku Olda „kontakt“ s miminkem, abychom se před spaním zastavili, zasnili a byli vděční za to, co máme… Ten večer, kdy se na testu objevily dvě čárky, jsem po Oldovi před spaním hodila olej „na strie“: „Máš tu nějakou práci,“ povídám. Okamžitě to pochopil a nemohl uvěřit, že se to povedlo zase na první dobrou. No, nemohl uvěřit… Plácal se po ramenou: „Jsem ti říkal, že střílim vostrejma! Jsem prostě dobrej!“ Chlapi! 😀

První VS druhé těhotenství

Pokud vás zajímá, co konkrétně se děje ve vašem těle, jak roste miminko, co se mu zrovna vyvíjí atd., najdete to u mého prvního těhotenství, hezky pěkně týden po týdnu. Tentokrát bych o mém těhotenství chtěla psát jinak. Zaprvé, samo se nabízí, abych to tak trochu porovnávala s tím předchozím. Zadruhé, psát o prvním trimestru týden po týdnu by byla nuda. Moc jsem toho nenasportovala, většinu času jsem totiž trávila na toaletě…

Nevolnosti

Zatímco u prvního těhotenství jsem ani jednou nezvracela, maximálně jsem měla v prvním trimestru lehké „ranní kocovinky“, které vyřešilo pečivo u postele, tentokrát jsem si to vynahradila :/ Dva dny bych nepoznala, že jsem těhotná, mohla jsem sportovat, pracovat, starat se o Sebíka a domácnost, ale další dva dny jsem byla ráda, že doběhnu na wc. A nešlo jen o ranní nevolnost. Byla to nevolnost celodenní, večerní, noční… Pak to zase na dva dny polevilo, přičemž den jsem se vzpamatovávala, modlila se, ať jde Sebík spát dopoledne i odpoledne, abych i já mohla dospat… A když mi bylo druhý den líp, mohla jsem si aspoň trošku zasportovat. A samozřejmě dodělat veškeré resty… A takhle pořád dokola. Celé tři měsíce! Ani nevíte, jak často jsem myslela na sestřenku, která prozvracela devět měsíců s prvním, i druhým dítětem. Jak to mohla přežít? Taky jsem si říkala, proč to nemám obráceně? Proč mi nebylo špatně s prvním dítětem? Měla bych na zvracení čas 🙂 Ale když jste doma sama, tatínek v práci, hlídání zrovna nedostupné, jak máte stíhat péči o dítě? Když jsem se na záchodě zavřela, Sebík běžel za mnou, bušil do dveří a křičel má-ma! Má-ma! Když jsem nechala dveře otevřené, stál vedle mě, ukazoval na mísu a vše komentoval: „Má-ma E-E-E!“ A pořád se snažil splachovat 😀 Nevěděla jsem, jestli brečet smíchy nebo zoufalstvím 🙂

Co bylo ale stejné i u Sebíka, byla velká únava, bolest prsou a marodění. Jestli mě to těhotenství vždycky tak oslabí, že na mě skočí kdejaký bacil, nevím. Ale mít do toho všeho teplotu, rýmu a kašel… a když to všechno má i první dítě, manžel, to už bylo vážně trochu moc 😮 „Ty seš ale žena, vy to máte v sobě, abyste to všechno zvládly,“ uklidňoval mě Olda.

maso X ryby

Když jsem čekala Sebíka, ze dne na den jsem přestala jíst maso, ne z nějakého přesvědčení, prostě mi nechutnalo, nevonělo, nakonec jsem ho nemohla ani připravovat pro rodinu, ani ho vidět v lednici. Až dlouho po narození syna jsem se k němu pomalu vrátila. Nikdy už ale s takovou chutí a vášní, jako kdysi… Tak tentokrát je zase všechno jinak! Nesnáším ryby! Já! Takový milovník lososa, sushi a rybičkové pomazánky! 😮 Je neskutečné, že každé těhotenství, ačkoliv se odehrává stále ve stejném těle a rodiče se nezměnili, může být tolik odlišné!

Takže na Vánoce byl řízek 😀

nová lékařka

Asi si pamatujete, že zatímco můj gynekolog, ke kterému chodím už někdy od sedmnácti, a který bohužel „nedělá“ těhotné, mi ve sportování v těhotenství fandil, lékařka, ke které mě přeložil, byla zásadně proti. I když o mých poradnách s ní kolují velmi vtipné historky, a dala by se z nich napsat docela slušná povídková knížka, tentokrát jsem se věčným debatám o nebezpečnosti sportování v těhotenství chtěla vyhnout. „Hlavně mě nepřeložte zase k té staré škole,“ prosila jsem doktora 😀 Měl pochopení. Takže jsem zase u jiné lékařky. Sport jsem s ní zatím moc neřešila, bylo mi dost blbě, ani jsem nevěděla, jestli to po prvním trimestru poleví a já budu moci zase sportovat. Ale vypadá, že by s přimhouřeným okem mohla souhlasit 😀 Vše je totiž v naprostém pořádku a i velký screening na konci trimestru dopadl ukázkově! Miminku nic nechybí, nepřebývá, má se čile k světu a od hlavy k zadečku (nevím, prčo neudávají velikost i s nohama) měří 8 cm.

Kluk, nebo holka?

Prosím vás, neptejte se mě! Nevím! A do porodu to vědět nebudu! Slíbila jsem totiž Oldovi, že se tentokrát necháme překvapit! No, kdybych si mohla vybrat, chci to vědět! Ale jestli prý chci Oldu opět u porodu, nesmím si to nechat říct. To je prý totiž jediné, na co se k tomu porodu bude těšit 😀 Na to překvapení, jestli je to kluk nebo holka 😀 U porodu si to bez něj neumím představit, takže můžu maximálně doufat, že se mi při nějakém ultrazvuku poštěstí výhled na prckovo roztažené nohy 😀 Naše rozhodnutí všichni respektují, jen moje maminka do mě pořád ryje, ať si to nechám říct a dělám, že nic nevím. Nebo ať ji dám tel na doktorku, že by to mohla pošeptat jen jí! 😀 Strašně si přeje holčičku. A asi se chce psychicky připravit na to, kdyby to byl zase kluk 🙂 Spíš si ale myslím, že by už nejradši nakupovala růžové šatičky, sukýnky a čelenky 😀

Samozřejmě bych ráda páreček. Ale ani mi nevadí, kdyby to byl zase kluk, byla by to docela výzva, tři chlapi v domě 🙂 Na druhou stranu by tu bylo „riziko“, že prubneme další dítě, co kdyby to byla do třetice holčička? Olda omdlívá, další porod, stěhování, protože bychom se do bytu už nevešli… A když by to byl třetí kluk? Omdlívám já! 😀 Olda mě ale uklidňuje: „Kdybychom měli pak třetího kluka, můžeš si pořídit toho vysněného pejska, fenku, aby se to doma aspoň trošku pohlavně vyrovnalo.“ 😀

Zase V TOM!

Post navigation


4 komentářů k “Zase V TOM!

  1. Jee! Tak to moc gratuluji! At se divoky prvni trimestr brzy prehoupne do pohodoveho 2. 😉 Budu se tesit na nove prispevky. Jsem take podruhe v tom, ale zbyvaji uz jen necele dva mesice aby se nase rodina rozrostla o malou sestricku k nasemu dvouletemu klucikovi. Za me muzu potvrdit, ze k druhemu (a dalsimu) tehotenstvi se fakt pristupuje jinak. Clovek resi jine starosti, okolnosti se prirozene zmenily. Jsem zvedava na Vase zazitky

    1. Moc děkuji! A i já gratuluji! Tak to budou děti taky docela blízko od sebe, jsem na to hodně zvědavá, jak to budu vše zvládat, co na to Sebík… A naprosto souhlasím, že nejen po fyzické stránce je druhé těhotenství jiné! Pokud by mi nebylo špatně, asi bych to vůbec nevnímala, není čas, když se člověk stará o první dítě 🙂 A ani už to tak neprožívá 🙂 Držím palce, ať je vše v pořádku!
      Anička
      Těhu v běhu

  2. Gratuluji a těším se na pokračování blogu… Jsem ráda, že jsi oproti mě s těhotenstvím pár měsíců napřed, malýmu teď bude 8 měsíců a po roce bychom rádi pokoušeli druhé. Tak aspoň zase naberu inspiraci 🙂 Zajímalo by mě, jak pak s těma dvouma prckama budeš běhat… Věřím, že ty něco vymyslíš!

    1. Moc děkuju za gratulace! Na blog plánuji tolik témat, snad vše stihnu, když tak třetí dítě to jistí! 🙂 Ale na tolik dětí už kočárky asi nejsou :)) Jistí to snad školka, úplně si to plánuju, jedno dítě odvedu do školky a zpátky domů si s kočárkem a druhým prckem zaběhnu 🙂 No, sama jsem na to zvědavá 🙂 Ale sleduju několik maminek, které mají třeba i 3 děti a zvládají to!
      Anička

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *