Před rokem, 20. února 2016, jsme s Oldou běželi na Ladronce 8 km, až po závodě jsme oznámili, že čekáme miminko, byla jsem v 11. týdnu. O mých pocitech z prvního závodu 2v1 si můžete přečíst ZDE.

Ani letos jsme si tenhle závod nemohli nechat ujít. Winter Run se konal 25. února opět na Ladronce, tentokrát už jsem ale neměla Sebíka v bříšku. A jaké to bylo? Pokud mě sledujete na Facebooku a Insta, tak víte, že se připravuji na svůj první maraton. Při tréninku se proto nesnažím řešit rychlost (kdysi jsem běhala kilometr za 5 minut, teď ho, při dlouhých výbězích, dávám za 6), ale vzdálenost. Zatím jsem nikdy neuběhla víc než půlmaraton. Navíc je to půl roku od porodu… Prostě jsem si od toho nic neslibovala, chtěla jsem si jen užít první závod, zavzpomínat, jaké to bylo loni…

Naštěstí tentokrát vyšlo počasí. Nepršelo, nefoukalo a nebyla taková zima jako loni, kdy jsme se tísnili v přilehlé restauraci. A ještě se kvůli špatné organizaci posouval start. Letos vše klaplo, krásné počasí a včasný start. Opět se nás na osmičce sešla početná partička kamarádů. Říkala jsem si, že 8 kilometrů musím dát po 50 minut, pak mě ale kamarád uvedl z omylu, trať má prý 8,3 km! Hmm, aha, v hlavně mi hned spustila kalkulačka, jestli se pod 50 vlezu. Můj Olda to okamžitě poznal a začal mě krotit, ať neřeším čas. Ok. Padl výstřel a já se rozeběhla. Chvíli jsem se chtěla držet kamaráda Radka, ale po 10 vteřinách jsem ho už ani neviděla, to je jiná liga! 🙂 Pak mě předběhl náš nejstarší kamarád Kopejda (cože??!!), to snad ne, koukám na hodinky, běžím tempem 5:20, sakra, přepálenej start, musím zpomalit. Ale dohnal mě můj Olda. Držím se ho a první polovinu běžíme spolu, já ale jen kroutím hlavou, že v tomhle tempu to asi celé nedám. Těším se na občerstvovací stanici, tam dobiju baterky. Měla být v polovině. Už z dálky ji vyhlížím, ale smůla, nikde nic, sakra, jsem v háji, měla bych zpomalit. Jenže vepředu vidíme Kopejdu. Ha! Nový impuls, toho dáme! Zpomaluje! Do cíle zbývají necelé 3 kilometry a my ho doháníme, je v šoku, pověsí se na nás. Společně, ještě s jednou kamarádkou se ženeme na finální rovinku, můj Olda měl asi černo před očima, zapomněl na to, že jsme chtěli doběhnout společně!! Vystřelí jak raketa a já nemám šanci dohonit ho. Ale ostatní dva kamarády před sebou ani vedle sebe nevidím, to je dobré, směju se od ucha k uchu a nadechuji se k posledním krokům do cíle. V tu chvílí mě div nesmete vítr Kopejda, který mi  musel celou dobu viset za zadkem a v posledním metru mě dostal! Sakra! Stopuji hodinky. A v tu chvíli je mi Kopejda ukradenej, dala jsme to pod 47! Takže ty intervalové tréninky asi k něčemu jsou 🙂

Ladronka 2016: 11. týden těhotenství, 8,3 km, čas: 51:26

Ladronka 2017: necelých 6 měsíců po porodu, 8,3 km, čas: 46:56 min

První závod po porodu

Post navigation


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *