Jak zvládnout trénink s dítětem? Jedna z nejčastějších otázek, jakou dostávám. „Kdy chodíš běhat? Jak a kdy jsi mohla natrénovat na maraton?“ „Jak zvládáš péči o malého, o domácnost a ještě cvičení?“ Tak zaprvé, vždycky jsem byla lehký workoholik, kromě toho všeho totiž ještě pracuju. Sice většinou jen z domova, ale i tam si na tu práci musím najít čas. Ne vždy to je snadné, ale jde to. Samozřejmě se stává, že mi na balkoně visí tři dny prádlo, nádobí ze dřezu přetéká a několik dní po sobě máme studenou večeři… A i já jsem někdy tak unavená nebo toho mám tolik, že jeden, dva, tři dny (ale to už jsem hodně protivná 🙂 ) nevyběhnu nebo necvičím.

Obecný návod, jak to zvládnout, vám nedám. Ono totiž dost záleží na tom, jaké máte dítě, jak pomáhá partner, jestli máte k dispozici hlídání…

Hodné miminko 

Sebastian byl vyloženě spací dítě. Ano, pár nocí jsme s ním probděli (a prohopsali na balonu), ale většinou se budil jen 1 – 2x na mlíčko. To vypil a hned zase usnul. Občas jsem se ráno vzbudila, a přemýšlela, jestli jsem k němu vůbec vstávala. Takže jsem byla vyspalá a měla dostatek energie. To bylo pro mě hodně důležité, nemuset dospávat přes den a moci využít jakoukoliv volnou chvíli k práci, psaní, praní, vaření, cvičení… Navíc spal hodně i přes den, to je sen!

Nebojácný partner 

Můj Olda chtěl být od začátku u všeho, naučit se přebalovat, koupat, chovat… Nejdřív jsem musela často asistovat, ale později, kdy už zvládal všechno, jsem to hodně ocenila. Nebála jsem se kluky poslat ven, sama si něco vyřídit ve městě, pracovat, jít si zaběhat…

Hlídací babička 

Moje mamka, která je zároveň i moje nejlepší kamarádka, bydlí jen dvě zastávky autobusem od nás, navíc je v důchodu a vychovala tři děti… Další sen! Nikomu jinému bych Sebíka už týden po porodu nesvěřila (vyřizovala jsem rodný list, dokupovala poslední nezbytnosti…)! Hlídá, když potřebujeme s Oldou běhat delší vzdálenosti nebo trénujeme intervaly, když jsme na závodech nebo chceme na chvíli jen vypnout a jít do kina, na večeři…

Dobrá organizace  

Nikdy jsem se neuměla nudit (respektive odpočívat), a například i u sledování filmu musím něco dělat (skládat prádlo, v diáři organizovat nadcházející týden, odklikávat maily…). Jsem velký „plánista“, ale až teď můžu říct, že jsem se naučila využívat každou volnou minutu. Když toho chcete hodně stihnout, musíte. Takže jakmile Sebík dopoledne usne, vím, že mám zhruba půl hodiny až hodinu. Hra o minuty začíná! Rychle nandat myčku, pustit pračku, připravit oběd pro Sebíka, večeři pro nás, poslat maily… Zaseknout se na sociálních sítích neexistuje! V tuhle chvíli si uvědomíte, kolik věcí byste za pět minut, které trávíte na Facebooku šmírováním lidí, stihla! Tady je každá minuta drahá! Někdy si stihnu i zacvičit, jindy to zvládnu, až když Sebík spí odpoledne (samozřejmě jsou dny, kdy to nezvládnu vůbec). A když nemá náladu, musíme vyrazit s kočárkem ven a protáhnout se tam.

Pokud nemáte spací miminko a partnera nebo jinou možnost hlídání nemáte k dispozici, i tak se dá ledacos zvládnout:

Pořiďte si šátek nebo nosítko

Náš Sebík měl neklidné období před Vánoci, zrovna když jsem potřebovala uklízet, péct cukroví, před svátky odevzdat nějakou práci… Přes den spal jen hoďku dopoledne a hoďku odpoledne (Já vím, co by kdo za to dal!), jinak si žádal pozornost. Pomohlo mi nosítko. Buď v něm usnul nebo pozoroval, co dělám. Vyzkoušet můžete i malé cvičení, jako jsou dřepy nebo výpady, lepší zátěž nenajdete 🙂

Cvičte s dítětem  

Někdy už hned ráno poznám, že dnes to se cvičením nebude jednoduché. A tak se rovnou převléknu do tílka, legín, tenisek a cvičím v průběhu celého dne. Když si Sebík sám hraje, rychle se zahřeju výskoky, udělám nějaké dřepy, výpady… Za další dvě hodiny přidám kliky, triceps o stůl v obýváku, biceps s činkami nebo lahvemi s vodou… K večeru si ještě vzpomenu na nějaký core, pánevní dno… I takhle to jde.

Zezačátku jsme brali Sebíka do fitka, koukal na nás z vajíčka nebo si hrál se svojí dětskou činkou. Postupně ale začal být až moc zvědavý, v sedačce nevydržel a museli jsme si ho prostřídat v náručí. Většina fitness center vám už ani starší děti s sebou nedovolí, samozřejmě kvůli bezpečnosti. Teď, když chceme jít do fitka, většinou hlídá babička, ale když nemůže, musíme si poradit. A tak jsme se po dlouhé době opět vrátili k domácímu cvičení. Mám fitball, dvoukilové činky, malá bradýlka a gumu, ale stejně spíš cvičím jen s vlastní vahou. Většinou dělám nějaký kruháč, ve kterém procvičím všechny partie těla. Pokud Sebík nespí, kouká na mě nebo zkoumá podložku, gumu… A když je nevrlý, zapojím ho. Asi tím, že jsem s ním ještě den před porodem cvičila, dodnes miluje, když ho držím v náručí a dělám s ním výpady nebo dřepy.

Běhejte s kočárkem 

Pokud patříte mezi ty, které se ke cvičení nebo běhu nedonutí, poohlédněte se ve vašem okolí po nějaké skupince maminek, které chodí pravidelně běhat nebo cvičit do parku. Dnes existuje celá řada lekcí, pro začátečníky, i pokročilé, napříč celou republikou. Za sebe mohu rozhodně doporučit FitMami!

Když už nic nezabírá a vy jste podrážděná, protože jste se dlouho neprotáhla, nezaběhala si nebo nezacvičila, vysledujte dobu, kdy je vaše miminko nejvíc unavené, u nás to bývá dopolední hodinová dospávačka v deset nebo odpolední šlofíček kolem šestnácté. To je ta doba, kdy nás rychle převléknu, Sebíka připoutám do kočárku a vyrážíme běhat. Podle toho, jak Sebík spí nebo je hodný, běžím půl hodiny až hodinu, pak si ještě zacvičím. Buď využiju nejbližší lavičku, kočárek nebo si s sebou vozím TRX, který zavěsím o branku za domem. A když je teplo, přibalím podložku, na které se dá také cvičit. Nebo tam necháte hrát neposedné dítě.

 

Jak zvládnout trénink s dítětem?

Post navigation


2 komentářů k “Jak zvládnout trénink s dítětem?

  1. Ahoj Aničko,
    myslím si, že každá žena – matka by měla mít čas na sebe – tedy v našem případě na cvičení 🙂 A je fajn, že my máme skvělé muže a babičky 🙂
    Pokud to nejde jinak, já si čas na cvičení dělám i večer, ihned poté, co malého uložím ke spánku… Vím, že si můžu hodinu v kuse zacvičit a nevyruší mě 🙂
    Co by mě ale zajímalo, jak to děláš s prací? Pokud můžu mluvit za sebe, nemůžu se spoléhat na jeho denní spánek, protože se opravdu na tu práci potřebuju soustředit a nikdy nevím, jak dlouho bude spát…

    1. Ahoj!
      Věřím, že i bez babiček a chlapů bychom si poradily, ale s nimi je to samozřejmě mnohem jednodušší! A díky za ně 🙂 Spoléhám na ně i u druhého prcka. Ale v nejhorším – dvojkočár to jistí 🙂
      Co se práce týká, já se sice jakž takž na spánek Sebíka můžu spolehnout, tu hoďku dopo a hoďku odpo (případně 1x za den 2-3 hoďky v kuse) dá, ale teď v prvním trimestru mi bylo tak špatně a byla jsem tak unavená, že jsem padala do postele s ním. Teď už je to lepší, ale zas když usne, konečně můžu vyprat, uklidit, uvařit 🙂 Ale sem tam nějaké maily, které hoří, stihnu. Jinak k práci usedám místo tvého večerního cvičení. Sebík usíná mezi 19-20, něco málo doma pofackuju a pracuju do 23-24, to se většinou vzbudí na jediné noční mlíčko. Jak dopije, běžím spát. A spím až do 6-7, kdy se Sebík vzbudí. Cca 2x týdně večer nepracuju, abych se také věnovala manželovi 🙂 Většinou si uděláme nějakou skvělou večeři, pustíme si film nebo napustíme vanu, prostě pohoda, vypnu od práce i Sebíka 🙂 Tak snad bude i to druhé mimčo naučené na takový pěkný režim, vůbec bych se nezlobila 😀
      Anička

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *