Medailonek:

Jméno: Lucie Neugebauerová

Věk: 29 let

Děti: Tadeáš (11.2. 2008), Samuel (3.12. 2016)

Povolání: kadeřnice

Pokud máte na Lucku nějaké otázky nebo byste ji chtěli jen sledovat, můžete na Facebooku  – na stránkách Team Jeseníky.

Dotazník:

Jak dlouho se věnuješ běhání? Rekreačně? Nebo i závodně?

Dalo by se říct, že běhám od malička. Na základce jsem chodila na sportovní školu, běhala závodně přespolní běhy a závodně se věnovala i atletice. Potom jsem běhala dlouho rekreačně. Před pěti lety jsem začala běhat městské půlmaratony. Potom mě můj parťák Radim oslovil na Horskou 24hodinovku, od té doby běhám horské běhy a ultramaratony (B7, Horské Výzvy, Horské 24hodinovky apod…).

Nedávno se ti narodil druhý chlapeček, mohla bys popsat rozdíl (z pohledu běhu) mezi oběma těhotenstvími? Jak často a čemu jsi se věnovala, do kolikátého měsíce? 

Mám druhé dítě po devíti letech. Když jsem ve dvaceti otěhotněla, přestala jsem běhat skoro úplně. Všichni mě tehdy strašili, že je to nebezpečné a já jako mladá měla strach… Takže jsem chodila dlouhé procházky nebo běhala indiánské běhy u nás v Priessnitzových lázních na kolonádě. Celé těhotenství jsem chodila na jógu a cvičení pro těhotné.   Teď, když jsem byla podruhé těhotná, jsem běhala a cvičila dlouho. Ve 3. měsíci jsem absolvovala závod Vltava run se svým týmem, kde jsem zaběhla 23 km,  ve 4. měsíci jsem byla s přítelem v Rakousku, kde jsme mimo jiné aktivity vyšli i na Furgler, což je 3004m.n.m. Tam jsme se zasnoubili. Pak jsem běžela závod na 10 km v Polsku a v 5.měsíci jsem zaběhla Jesenickou desítku s časem 48:25 minut. V 7. měsíci jsme byli opět na dovolené v Rakousku i se starším synem a celý týden jsme chodili pěšky po nádherných Alpách. Bylo mi úžasně, i když jsem měla už deset kilo nahoře… Mezitím jsem normálně trénovala, sice o dost méně, ale trénovala. Do konce těhotenství jsem chodila co nejvíc pěšky a cvičila doma cviky, které mi bříško dovolilo.

Jak moc jsi zvolnila oproti normálu?

Musela jsem zvolnit hodně, nemohla jsem běhat takové závody v těhotenství. Závody nad 40 km v terénu, to by nešlo. Zkrátila jsem vzdálenost v tréninku, vybírala kratší závody, běhala jsem v pomalejším tempu.

Proč ses ani v těhotenství nedokázala běhu vzdát? A nezapochybovala jsi někdy, že děláš něco špatně?

Úplně se vzdát běhu? To bylo pro mě nepředstavitelné! Sport je pro mě součástí života. A když se cítím dobře já, cítí se dobře i miminko! U běhání je mi skvěle, čistá hlava, ten pocit po závodech, a tak krásně bolavé tělo, to je nepopsatelný! Takže, když bylo v těhotenství vše v pořádku, neměla jsem důvod přestat. A poslouchala jsem své tělo, dělala jsem vše tak, jak jsem se cítila. Tělo si samo řeklo, kdy chce odpočívat. Takže pocit, že jsem dělala něco špatně, jsem nikdy neměla.

Jak reagovalo okolí na to, že jsi v těhotenství sportovala? Setkala ses i s negativními reakcemi?

Přítel, rodina, přátelé a lidi , kteří mě znají, ví, jaká jsem, a že jiná nebudu… Takže mě podporovali a fandili mi. Někteří měli strach, ale nic neříkali. Podpořila mě  hodně i moje fyzioterapeutka a kamarádka Marťa. Samozřejmě se našli i ti, co to komentovali negativně. Jestli nemám strach, že to není dobré, že můžu potratit apod. Moje odpověď byla jasná, cítím se skvěle,  sport mě nabíjí energií a skvělým pocitem. Mám to snad vyměnit za gauč, televizi, otoky a šílená kila nahoře? To určitě ne!

Co na to gynekoložka? 

Gynekoložce se samozřejmě z profesionálního pohledu  běh moc nelíbil, ale přímo to nezakázala, takže jsem to neřešila. Po zdravotní stránce bylo vše v pořádku, takže  nic nenamítala.

Myslíš si, že ti pohyb v těhotenství pomohl při porodu a třeba i k rychlejší “rekonvalescenci” po porodu?

Myslím, že po fyzické stránce mi to při porodu pomohlo určitě. Ale těžko se porovnává, říká se, že druhý porod je vždy lepší. První porod jsem měla hodně dlouhý a bolestivý. Druhý porod byl sice taky hodně bolestivý, ale zato hodně rychlý. A už v šestinedělí jsem byla zpět na své váze a byla schopná začít cvičit.

Za jak dlouho po porodu ses vrátila k běhání? Dělalas ještě mezitím nějaké cviky?

Začala jsem se cviky na pánevní dno, pak postupně přidávala posilování (TRX, různé dřepy a cviky na posílení svalstva). Taky s malým, jako malou zátěží jsem cvičila (už druhý měsíc měl 6 kilo, takže to byla dobrá zátěž). Dva měsíce po porodu jsem byla poprvé běhat. Dala jsem si 7 km a bylo mi skvěle. Sice mě trochu bolely klouby, ale jinak mi bylo úžasně, ani čas nebyl zase tak hrozný. Od té doby už chodím běhat častěji. Teď jsme byli na Slovensku, kromě 5 km za 25:15 jsem si dala taky 11 km s kočárkem. A bylo to super. Takže 3 měsíce po porodu začínám s tréninky už normálně, vždy, když to čas dovolí.

Viděla jsem, že už 3 měsíce po porodu jsi zvládla běžet 7 kilometrů rychlostí pod 5 minut na kilometr! Jak jsi to dokázala? 🙂

Pro mě je to ještě pomalé 😀 Ne, sranda, jsem ráda, že to jde tak dobře a sama jsem překvapená… Už budu jen trénovat, ať je to lepší a lepší. V půlce května mám první závody, tak uvidím, jak to půjde. Hlavně kojím, takže taky záleží, co na to prcek… A v červnu mě čeká první horský běh na 60 km. Určitě mi k takovému návratu pomohlo hlavně to, že jsem celé těhotenství byla v pohybu.

Máš nějaký (běžecký) cíl? A kdy by sis ho chtěla splnit?

Těch je hodně! 🙂 Asi největší sen je zaběhnout si  Ultra-Trail du Mont-Blanc, což je 166 km s převýšením přibližně kolem 9 400 m. Ale teď už se těším v září na B7 s parťákem, kde si zaběhneme sport kategorii 95 km s převýšením 5 300 m a budeme se snažit o nějaký pěkný rekordní čas 🙂

 

Ultramaratonka Lucie: “Vzdát se běhu v těhotenství? Nepředstavitelné!”

Post navigation


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *