V minulém příspěvku jsem se rozepsala o tom, jaký byl můj první trimestr. A ačkoliv se může zdát, že jsem většinu času kvůli nevolnostem trávila na toaletě, když jsem si pro sebe ty tři měsíce rekapitulovala a prohlížela fotky, zjistila jsem, že zas takové úplné nic jsem nedělala. Kromě několika cvičení doma a ve fitku, běžeckých tréninků s kočárkem nebo bez něj, jsem absolvovala 5 závodů! A to si už zaslouží vlastní příspěvek, navíc, když je tohle blog hlavně o běhání v těhotenství 🙂

RUN TOUR Praha – Ladronka – 5 km – 30.9. 2017

Tenhle závod sem zas tak úplně nepatří, protože tady jsem ještě pravděpodobně těhotná nebyla. Ale musím se o něj s vámi podělit, protože jsem si doběhla pro osobák. Kromě maratonu to považuji za takový pomyslný vrchol v tom mezidobí mezi jedním porodem a druhým otěhotněním 😮

Ačkoliv normálně běhám delší vzdálenosti, a tady na Ladronce jsem mohla běžet i 10 km, zvolila jsem pětku. Zaprvé nerada běhám dvě stejná kola, ale hlavně jsem cítila, že “DNES” by to mohlo klapnout. Počasí bylo úžasný! 15 stupňů a jasno! Olda byl v práci, Sebíka hlídala babička, vyrazila jsem sama.

Když jsem viděla na hodinkách, že mám první kilometr za 4:32, dost jsem se lekla: “Takový tempo do konce nevydržím! Někde odpadnu nebo se pozvracím a nakonec z toho bude trapas!” Přála jsem si to uběhnout za 25 minut, tak jsem zvolnila a držela tempo kolem 4:55/km. Na finálové rovince mě předbíhal kluk (no jestli mu bylo deset?!) se slovy: “Beru tě zleva, uhni, jsem rozjetej!” No něco takového mě umí nakopnout! 🙂 A finálových 100 m bylo sprintem za 3:11, i když toho kluka jsem už nedohnala :)) Podle oficiálních výsledků jsem to uběhla za 24:28! A zase jsem zažívala tu euforii! Ono to jde! Vrátit se po porodu do formy! A co víc! Jde to být i lepší!

TRIEXPERT VOKOLO PRIGLU – Brno – 14 km – 7.10. 2017

Kdo by to byl řekl, že už jako těhotná si střihnu takový náročná závod, a ještě v něm předeženu Oldu 🙂 No, ani nevím, jestli se už o těhotenství dá mluvit, po pár dnech 🙂

V rámci tréninku na maraton jsme si na jaře udělali výlet do Brna, vzali jsme moji mamku a jejího pejska, Sebíka a ubytovali se v našem oblíbeném Maximus Resortu. Jeden den jsme dopřáli masáž babičce, druhý den jsme si s Oldou oběhli přehradu a pak skočili do wellnessu. Na podzim jsme se sem vrátili, opět s hlídací babičkou, bez té bychom si tenhle závod společně nezaběhli, trasa není úplně dvakrát ideální pro kočárky. Počasí nám zase přálo, navíc na startu mě potěšila jedna moje čtenářka, nejen, že mě poznala, ale nakonec mě motivovala asi mnohem víc, než já ji se svým blogem. V tu dobu jí bylo 41 let, její holčice byl jeden rok. A k tomu má další dvě děti! Hlídací babičky daleko, k dispozici je jen tatínek. A co víc, běhá teprve rok! Předtím nikdy neběhala, ale dává časy, o jakých se mi může zdát (10 km za 46 minut!). Byla jsem v šoku, kdy trénuje? Celou první půlku závodu jsme s Oldou o ničem jiném nemluvili! Prostě borka! A asi nemusím dodávat, že po pár metrech nám zmizela z dohledu 🙂 Ten den jsem na svůj Facebook napsala, že z toho vyplývá:

  1. Nikdy není pozdě začít
  2. Chce to ještě aspoň dvě děti, abych běhala takové časy! 🙂

I když byl závod náročný, některá stoupání mi dala zabrat, s časem 01:22:25 jsem byla spokojená. Hlavně jsem předběhla Oldu. A jednu nafrněnu slečnu, která na nás křičela, ať uhneme, že tyhle lidi (pomalí) mají běžet na straně, aby ona (mistr světa nejrychlejší) měla prostor. To mě teda namíchlo. A netrvalo dlouho a v jednom z posledních kopců jsem ji předbíhala! Já běžela, ona sotva šla! Taky jsem křičela: “Na stranu, já běžím!”  🙂

CITY CROSS RUN – Praha – 16 km – 15.10. 2017

Tak jestli někteří odpůrci běhání v těhotenství tvrdí, že se nesmí nic dělat hlavně v prvním trimestru, tak je musím zklamat. Sice jsem ještě v téhle době nevěděla, že jsem těhotná, ale očividně jsem plodu “neublížila, ani nezabránila jeho pořádnému uhnízdění, ani ho nevytřásla,”, jak tvrdí…

Byl to hodně náročný závod, hlavně hned na začátku, kdy brutálně stoupáte k Petřínu, to je přesně to, co běžec potřebuje, odvařit si nohy na prvním kilometru 🙂 A že to nebyl poslední kopec! Jenže já věděla, do čeho jdu, tenhle závod považuji za jeden z nejhezčích, jaké jsem kdy běžela. A jsem ráda, že si ho tentokrát zaběhl i Olda. Pokud si chcete užít krásy Prahy a jen tak se nezaleknete nějakého kopečku, rozhodně doporučuji!

Počasí nám opět vyšlo, a i když jsem jen o 17 vteřin nepokořila svůj předloňský čas, Oldu jsem zase předběhla 🙂 Výsledný čas: 01:46:17.

PRAGUE PARK RACE PROKOPSKÉ ÚDOLÍ

Praha – údajně 8 km (já naměřila 8,7 km) – 29.10. 2017

Jsem těhotná. Vím to teprve pár dní, u doktora jsem ještě nebyla, ale je to jasné. Poznávám tu únavu… Na Prokopák jsme se těšili. Zvolili jsme kratší trasu (co kdybych v té době byla už těhotná) a udělali dobře. Od rána všude hlásili varování před velmi silným větrem, do poslední chvíle jsme dokonce čekali, jestli závod nezruší. Vítr, déšť, kroupy, bahýnko, kopečky, po kterých to slušně klouzalo… A jen pár odvážných na startu! Neodradilo nás to! Tohle byl pravý “adventure race”! A naše heslo s Oldou na startu znělo: “Užít? Hlavně přežít!” 🙂

Běžela jsem pomalu, vážně to hodně klouzalo, samozřejmě jsem ale nechtěla doběhnout poslední 😮 Tady se přiznám, že by mě Olda asi předběhl, viděla jsem mu to i na očích, jak rád by mi chtěl všechny ty poslední závody oplatit. Ale už věděl, že jsem těhotná. Hlídal si mě a do cíle jsme doběhli ruku v ruce společně 🙂 Čas: 58:15. A poslední jsme rozhodně nebyli 🙂

VELKÁ KUNRATICKÁ – Praha – 3 km – 12.11. 2017

O běhu se tady moc mluvit nedá, brodíte se bahnem, plazíte se po kolenou do kopců, nohy máte durch z několika potoků a na rovince už lepší čas nedoženete. Stejně tenhle závod ale máme rádi! A proto jsme se o něj nechtěli připravit. Zaplacený byl dávno, já se cítila výborně. A jen 3 kilometry? O co jde?

No, tak šlo docela o dost 🙂 Úplně jsem zapomněla, jaké kopce nás čekají! Na konci pověstného Hrádku jsem se musela zastavit a v klidu vydýchat. Ačkoliv si tepovku neměřím, věděla jsem, že lítá někde minimálně kolem 180. Můj těhotenský radar vyslal signál a tělo si řeklo o zpomalení. Svému tělu naslouchám, hlavně v těhotenství, takže jsem uposlechla. Olda na mě čekal, vždycky, všude, zase si mě hlídal 🙂 A tady by mě zase předběhl. Do cíle už jsme dobíhali relativně v klidu a vysmátí. I když s časem 25:09. Ale o ten tu nešlo.

ČEPS CHRISTMAS NIGHT RUN – Praha – 5 km – 16.12. 2017

S Oldou máme takovou nehezkou tradici, každý prosinec jsme nemocní 🙂 Už se tomu smějeme, protože to snad není normální. Na tenhle závod jsme se ale těšili, ještě jsme ho neběželi, ale slyšeli jsme samá pozitiva. Hlavně kvůli vánoční atmosféře, na kterou jsme se chtěli po nemoci naladit. takže sice ještě s nudlí u nosu, ale s úsměvem na tváři jsme si užili fantastický závod! A protože tohle už bylo období, kdy mi bylo střídavě dobře a blbě kvůli nevolnostem, užívala jsem si, že je mi zrovna dobře a vybičovala se zase k nějaké jakž tak rychlosti. Svým časem 30 minut jsem dokonce o 3 minuty předběhla Oldu! 🙂 Prý byl ještě nemocný víc než já! :))

FITBOXem jsem uzavřela 1. trimestr

Všude říkám, že v těhotenství máte dělat jen to, na co jste byla zvyklá předtím, nepouštět se do nových sportů… Ale na druhou stranu, pokud se cítíte dobře, těhotenství probíhá, jak má, miminko je v pořádku, a hlavně jste v dobré kondici, PROČ NE! 🙂 Taky totiž říkám, že sama nejlíp víte, co si můžete dovolit. A když budete poslouchat své tělo, samo si řekne, kdy už to začínáte přehánět. Když se začnete víc zadýchávat, prostě zvolněte, vydýchejte se, napijte se… To platí u všech sportů.

Já neodolala a vyzkoušela s kamarádkou FitBox. Skvělá zkušenost! A ještě lepší zjištění, že s mojí fyzičkou to vůbec není špatný! Tak hurá na druhý trimestr! 🙂

 

Jak jsem závodila v prvním trimestru druhého těhotenství

Post navigation


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *